Xena - očkování a čipování

Když Xenička zvládla bez problému první očkování Nobivacem proti psince a pak i přeočkování trochu to uspalo mojí ostražitost vůči očkovacím vakcínám. A tak jsem s ní v sobotu posledního srpna vyrazila na poslední letošní očkování a zároveň čipování. Obojí Xena zvládla naprosto bravurně a paní doktorka v holešovickém Labvetu kam chodím očkovat a čipovat naše fretky a freťátka nevycházela z údivu. Inu je zvyklá na hroší kůži fretek a občas i nějaké boje. Xena u obojího vzorně držela. Už máme spolu nacvičený takový trik. Já držím Xenu jemně pod krčkem a ona se všema čtyřma drží mojí ruky jako větve stromu. Takže ve skutečnosti jí hlavu jen pod krčkem podpírám a doktorka si může dělat co chce, Xena se jí vůbec nevšímá. Dostala očkování proti vzteklině, vakcínu Rabisin, která je platná 3 roky.

Aby paní doktorka nepřišla zkrátka o estrádu se postará American Beauty, která s jehlou v kožichu skáče po stole, zatímco překvapená doktorka svírá v ruce jenom stříkačku s vakcínou. No, jo zase jsme fretku podcenily. Konečně je vše hotovo a jedeme domů. Doma bedlivě sleduju kunu i fretku jestli nepřijde obávaná reakce. Všechno je ale v naprostém pořádku a stejně tak je tomu i druhý den po očkování a já si spokojeně říkám, že všechno máme zdárně za sebou. To ještě netuším, že opak je pravdou.

V pondělí ráno vstávám hodně brzo a k mému velkému překvapení Xena ještě spí, což u ní není zrovna obvyklé, ona vstává většinou ve 4 ráno společně s manželem. Když kuna spí ještě v 11 hodin dopoledne to už je mi opravdu hodně divné, ale protože vidím, že skutečně jenom spí, nechávám jí v klidu a říkám si, že čas od času asi přijde únava i na raubířku kunu.

Xena se probouzí cca v poledne, ale je malátná, má kalný pohled a nejeví žádný zájem o jídlo, vodu a dokonce ani pastu. To je zlé, říkám si a rychle chystám vše potřebné na cestu k veterináři. Naštěstí je Praha v tuhle hodinu docela volná a tak jsme na Vinohradech za chvíli. Celou cestu Xena leží v přepravce bez hnutí a jen smutně kouká. Přitom Xena miluje jízdu autem a za normálních okolností jí celou prokvoká nebo i jinak hlasitě komentuje. Naštěstí je v tuhle dobu Praha docela volná a tak jsme na Vinohradech za chvíli.

Cestou rovnou volám do ordinace, abych pana doktora připravila na náš příjezd a tak už po vstupu do ordinace jenom hlásím, že Xena byla v sobotu na očkování. Doktor jí vyšetří a opravdu zjišťuje, že se jedná o reakci na vakcínu. A hned aplikuje injekční léčbu a zároveň mě upozorňuje, že po pár hodinách se Xeny stav na pár hodin zhorší a že se mám připravit na horší noc. Zhoršení ať očekávám po 21-té hodině večer. Každý z nás si pod pojmem zhoršení zcela jistě představuje něco jiného. A tak jedeme domů a já se snažím nepanikařit předem.

Doma se Xena trochu nají, vypije půlku napaječky a ochutná trošku pasty. To mě trochu uchlácholí a já se povzbuzuju tím, že třeba žádné zhoršení nepřijde. Zapomínám ale na to, že když Naxera něco řekne, tak to taky tak je.

Od 22 hodin ležím na pohovce u televize a na prsou mi leží jako kus hadru bezvládná kuna se zavřenýma očima, která jen vzdychá a občas slaboulince vrčí. V té chvíli si třeba vůbec neuvědomuju jak blízko mému krku je tlamička s ostrýma zoubkama. To mi však vůbec nepřijde podstatné, snad mi kuna věří alespoň tak jako já jí. Když potřebuju vstát, abych namočila kapesník, kterým jí vlhčím horký nos jen jí položím na polštář a ona na něm bezvládně zůstává ležet a to mě zrovna nenaplňuje nadějí v dobrý konec. Celou dobu bojuju s tím jestli nemám vyrazit ještě někam na veterinu, ale zároveň si říkám proboha kam, stejně nebudou vědět co s kunou. A tak jen hladím Xeničku po zádech a v duchu jí mimoděk oplakávám. A kdyby jenom v duchu, po tvářích se mi koulejí slzy strachu, smutku a bezmoci a panikou se doslova dusím. Noc je děsivá a ještě větší hrůzu začínám mít z rána.

Kolem 5-té hodiny ráno jsem psychicky úplně na dně. Xena už nevzdychá ani nevrčí. Její dech je sotva zřetelný a já se bojím, že to je konec. A ve chvíli kdy se cítím úplně nejhůř na mě najednou pohlédne zase jiskrné kuní očko a Xena se na mě doslova vrhne a začne mě zasypávat kuními polibky před kterými není úniku a tak brečím pro změnu zase štěstím. Moje kuní holčička je zase v naprostém pořádku. Tu noc se také mezi náma vytvořilo velmi silné pouto a já se stala regulérní matkou kunou ke které Xena vzhlíží s naprostou důvěrou. A já vím, že bych pro tohle nádherné zvíře udělala stejně jako pro všechny naše fretky a Seana cokoli na světě. Všichni jsou moje děti a já bych za ně položila vlastní život.